Před několika dny proběhla mnoha médii tvář usměvavé blondýnky, doprovázená velkolepými tvrzeními jako „Češka odmaturovala nejlépe na světě“ nebo „Česká republika si na poli vzdělání připsala další historický úspěch“. Je chvályhodné, že zpravodajské servery pro jednou neignorovaly aktuální dění ve světě nastupující generace. Absolutně ale nezvládly uvést tento úspěch v jakémkoliv kontextu.
Dostat 44 nebo 45 bodů v IB je výsledek, na který by měl být každý student právem pyšný. Obtížnost otázek v daném zkouškovém období a určitá míra štěstí jsou sice vždy faktorem, ale 45 bodů nelze získat bez kontinuální tvrdé práce v průběhu celého studia. Individuální úspěch Venduly Fialkové se nedá zpochybnit. Zarážející je ale zdání, že si česká veřejnost z ničeho nic uvědomila fakt, že jsou v naší zemi i kvalitní školy a chytří lidé. Z překvapivého množství článků, které úspěch studentky PORGu akcentovaly, vyplývá, že se stalo něco zcela nevídaného. Je jen spravedlivé podotknout, že opak je pravdou.
V České republice operuje několik škol, které českým i zahraničním studentům nabízejí složení mezinárodní maturity ‚International Baccalaureate‘. Všechny dosahují ve světovém srovnání k nadprůměrným výsledkům. To je jistě způsobeno i tím, že se jedná o školy výběrové, a to ve zcela odlišném smyslu slova než tím, kterým se honosí některá státní gymnázia. Dostat 44 nebo 45 IB bodů a zařadit se tak mezi nejúspěšnější studenty na světě je výjimečné, ale rozhodně ne průlomové. Téměř každý rok tohoto skóre někdo v České republice dosáhne. V roce 2011 dokonce jeden student na The English College in Prague dostal 58 bodů po tom, co maturoval z osmi předmětů místo šesti. V tomto případě už se o úspěch hodný rozsáhlé medializace jednalo.
Mluvíme-li o studentčině přijetí na Oxford, je všeobecný úžas žurnalistů téměř naivní. Každoročně odchází několik českých studentů vzdělávat se na těch nejlepších univerzitách světa. V současné době Češi studují v Oxfordu, Cambridge i na Ivy League školách. Ještě větším úspěchem, než že na takové školy přirozeně míří studenti s mezinárodní maturitou, je dle mého skutečnost, že se v nezanedbatelném množství jedná i o maturanty z českých státních škol. Opět je otázkou, jestli si i tito studenti nezaslouží minimálně rovného uznání.
Je podřadné spekulovat o tom, zda se ze strany Nového PORGu jednalo o placenou reklamu. Nelze si ale nevšimnout, že v některých případech články uváděly zkreslené nebo nekompletní informace. Zatímco ředitel Nového PORGu Karel Lemfeld uváděl, že studenti jeho školy „dosáhli vynikajícího průměru 39 bodů, což je pro Českou republiku ohromný úspěch“, žádné z médií už nedoplnilo informaci, že Nový PORG na rozdíl od jiných IB škol nechává mezinárodní maturitu skládat jen ty studenty, kteří svým předpokládaným skóre nemohou průměr škole pokazit.
Do roviny absurdity se dostal server iDnes.cz, který informoval o tom, že „[č]eské školství zaznamenalo mezinárodní úspěch.“ [1] Je přitom zřejmé, že jediným úspěchem, kterého české školství v tomto případě dosáhlo, je fakt, že studentku odradilo dostatečně brzy, aby mohla ještě na střední škole uplatnit svůj potenciál. Pokud je pro český vzdělávací systém kladným výsledkem, že z něj ti nejnadanější studenti prchají, jedná se o věru obdivuhodnou míru sebeironie.
Dosáhnout plného skóre v IB nebo se dostat na Oxford je ohromný úspěch. A je to stejně ohromný úspěch, i když vaší školou není Nový PORG. Bylo by skvělé, kdyby si těchto úspěchů česká veřejnost a média vážila rovnocenně a z vlastního popudu.
[1] http://zpravy.idnes.cz/studentka-vendula-fialkova-mezinarodni-maturita-novy-porg-oxford-10x-/domaci.aspx?c=A160806_124503_domaci_fer